Nejznámější český spisovatel se ve dvou novelách vrací k tomu, co na něm jeho čtenáři oceňují nejvíce. Svůj humorně ironický pohled na vztahy mezi muži a ženami propůjčuje v novele Family Frost zkrachovalému restauratérovi, který si z nutnosti a trochu i na truc pronajme mrazící vůz známé firmy a živí se jako řidič. Během několika dní se jeho zbabraný život dostane do spirály událostí, které skončí až na svatbě jeho bývalé manželky (která si bere jeho bývalého společníka). Vincent se potká i s otcem, kterého nikdy předtím neviděl, a setkání proběhne vpravdě nečekaným způsobem. Druhá novela, Čarodějka z Křemelky, si pohrává s mírně fantastickým námětem. Krásná Dominika má celý život smůlu na muže a svou přitažlivost považuje spíš za prokletí. Jako dar naopak chápe svou schopnost číst lidem myšlenky. S přibývajícími lety a vztahy to ale vypadá, že i to druhé je spíš na obtíž – dokud nepotká ve vlaku známého spisovatele a nezamiluje se do něj. Ale dá se žít se ženou, která doopravdy ví, co si její muž myslí?
Dva dlouholetí kamarádi a někdejší kolegové-učitelé se už pár let živí
poněkud lukrativnějšími profesemi: jeden jako gigolo a druhý jako nájemný vrah.
Aby si od svých náročných povolání na pár dní odpočali, vyrazí na řeku Sázavu.
Jenomže muži jak známo nepřestávají pracovat ani na dovolené… Takový je
náčrt filmového scénáře, pro nějž chce jeho autor stůj co stůj získat otupělého
producenta. Nabídne brutální scény? Nebo osudovou lásku? Lze snad
s nadsázkou říct, že nová próza Michala Viewegha nabízí obojí: thriller
i tragickou lovestory.
Biomanžel je volným pokračováním Vieweghova bestselleru Biomanželka (2010),
kterého se prodalo více než sto tisíc výtisků a dočkal se úspěšného divadelního
zpracování.
Známému spisovateli Mojmírovi praskne v cíli pražského maratonu
aorta, a někdejší sebevědomý světák se tak na několik příštích let změní
v komicky neurotického pacienta. Takovou proměnu unese jen málokterá žena,
zvláště když se její choť ve slabé chvíli přizná k nevěře. Ani manželka
Hedvika není výjimkou. V životě ji navíc čeká ještě jeden doslova
koperníkovský obrat a překvapivým veletočem prochází i sám Mojmír.
Vypravěčkou tohoto autobiograficky laděného příběhu je podobně jako
v Biomanželce dula, jejíž sžíravost je sice nemilosrdná, ale zdá se, že
také ozdravná…
Román Vybíjená vyšel poprvé roku 2004 a patří k nejzdařilejším
i čtenářsky nejúspěšnějším knihám Michala Viewegha. S ironií a jemnou
nostalgií líčí osudy několika gymnaziálních spolužáků — jejich mladistvé zmatky,
sny a naděje, první lásky, manželství, ale i zklamání, prohry či osobní
tragédie.
Vybíjené se dosud prodalo více než dvě stě tisíc výtisků a byla přeložena
do několika světových jazyků. Nové vydání tohoto bestselleru vychází souběžně
s jeho filmovou adaptací, která právě vstupuje do kin.
Osmého prosince 2012 praskla Michalu Vieweghovi aorta. V nemocnici ho půl hodiny marně oživovali, a jak říká doktor Skalský, kdyby se rozhodli Michala neoperovat, nebylo by to nic proti standardním medicínským postupům. Jenže to zkusili… A Michal proti všem předpokladům nejen přežil, ale o necelý rok později vydává novou, svou pětadvacátou knihu.
Pokouší se v ní zachytit, jak vypadá život člověka s těžce poškozeným mozkem, člověka, který by měl být šťastný, že zůstal naživu… ale jde mu to jen ztěží. Přežil, ale celý jeho dosavadní život se ocitl v troskách, je zcela odkázán na péči nejbližších – a až příliš často ho napadá, jestli by nebylo lepší…
Ale je tu psaní, které ho drží při životě. A nyní i kniha, která je přes všechnu bolest, kterou s sebou nese, knihou očistnou.
Krásná makléřka Diana (v nové roli televizní redaktorky) a novinář Marek Konwicki objeví šokující videonahrávku z tajného setkání Václava Klause s Vladimirem Putinem, pražský primátor Bohuslav Svoboda veřejně vyzve na šermířský souboj kmotra Romana Janouška, na pochod homosexuálů a lesbiček Prague Pride se do Prahy s bombou v batohu chystají dva celostátně hledaní neonacisté a transsexuálka Kristýna přináší do redakce MF DNES Supertajnou knihu neboli deník prezidentova záhadně utonuvšího milence — tak začíná nová kniha Michala Viewegha Mráz přichází z Hradu. K dalším postavám tohoto nemilosrdně sarkastického společensko-politického panoptika patří premiér Petr Nečas, ředitelka jeho kabinetu Jana Nagyová, Livia Klausová, ministr dopravy Vít Bárta, ministr vnitra Radek John, arcibiskup Dominik Duka či ruský velvyslanec Sergej Kiseljov. V epizodních rolích se objeví například prezidentovi muži Hájek a Jakl, kmotři Palounek, Dlouhý, Oulický a Rittig, zpěvák Landa, ředitel BIS Lang, Martin Roman, Jana Bobošíková, Miloš Zeman a mnozí další. Autor se odvážně pohybuje na nejzazší hranici svobody slova a před očima čtenáře vytváří napínavou a zábavnou koláž, která je navzdory vší nadsázce nebezpečně pravdivým obrazem současného Česka. Byl-li Vieweghův bestseller Mafie v Praze označen za třaskavou knihu o politickém bahně, pak volné pokračování Mráz přichází z Hradu je výbušnou směsí schopnou podstatně rozsáhlejší exploze.
Léto v metropoli tentokrát na okurkovou sezonu rozhodně nevypadá: na Praze 11 kdosi tajně sleduje, a dokonce fyzicky napadá opoziční politiky a občanské aktivisty, krásnou makléřku Dianu z finanční skupiny Patria vydírá ruská mafie a ministr vnitra Stanislav Langross z programu na ochranu svědků předčasně propustí někdejšího lobbistu Darka Balíka, který na neznámém místě ukrývá kompromitující materiály na mnoho českých politiků (zvláště pleš náměstka ministra obrany Šestáka se leskne potem víc než jindy). Novináři MF DNES tudíž náhle nevědí, o čem mají psát dřív,věhlasný pražský kmotr přezdívaný Mord se musí narychlo vrátit ze své jachty v Chorvatsku a nájemný vrah Ras dostane od příbramského šéfa další „zakázku“ — tak začíná nová kniha nejoblíbenějšího českého spisovatele Michala Viewegha, který vůbec poprvé přichází s thrillerem. Jak tomu však v autorově případě bývá často, i tentokrát jde o čtení jen zdánlivě oddechové. „Chtěl jsem napsat svižnou a vtipnou gangsterku, která navíc bude (na rozdíl od méně ambiciózních thrillerů) nebezpečně pravdivým obrazem české reality a její nemilosrdně jízlivou satirou,“ říká o Mafii v Praze Michal Viewegh.
Po pětiletém odstupu se nejpopulárnější český spisovatel Michal Viewegh opět
vrátil k žánru deníku. Na otázku Proč znovu deník? výmluvně uvádí:
„Za prvé doufám, že kromě nevyhnutelných banalit obsahují moje deníky
i nějakou tu nebanální myšlenku, pravdivý postřeh, vtip, slovní hříčku,
zajímavou situaci, autentický cit, otevřené doznání, nevšední setkání, veselou
historku a tak dále. Za druhé: i já coby náruživý čtenář rád čtu deníky
spisovatelů; kdyby vyšel v českém překladu například deník
nejprodávanějšího současného španělského nebo norského spisovatele, rozhodně
bych si ho přečetl. A do třetice: i kdyby nakrásně můj život banální
byl, nemá snad čtenář právo mé deníky ignorovat?“
Další báječný rok je zajímavou osobní kronikou roku 2010, přinášející
nebývale detailní portrét nejznámějšího tuzemského autora.
„Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo
manželství s Hedvikou je moderní soft verzí
pradávného příběhu o Modrovousovi, který
vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska
se provdá za chlípné bohaté monstrum, které
jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti
zabíjí její přirozenou krásu, talent
a nespoutanost,“ říká dula, vypravěčka nové
knihy Michala Viewegha Biomanželka.
Dula je zprvu jen průvodkyní manželčiným
těhotenstvím a porodem. Svou rodičku však
neopouští ani poté, takže následujících sedm let
s Hedvikou a jejím manželem bydlí —
to je výchozí situace humoristického románu
nejpopulárnějšího českého spisovatele.
„Zdánlivě humoristického,“ upřesňuje autor.
„A nemohu bohužel popřít, že je to román
částečně autobiografický.“
Rafinovaná kompozice, rychlý dějový spád, slovní a situační humor a
v neposlední řadě i autorova schopnost empatie jsou už tradiční
zárukou čtivosti jeho knih. Tentokrát je k přednostem Vieweghova psaní
nutno přičíst i nekompromisní ráznost, s níž v románu otvírá
dveře „třinácté komnaty“ mužského světa. Dobovou kulisu románu tvoří autentické
výroky bývalých i současných českých politiků a nejvyšších státních
činitelů, které z této fiktivní „pánské jízdy“ chtě nechtě dělají trpký
příběh nás všech…
Román pro muže je dvacátou knihou Michala Viewegha. Možná proto je nejen
knihou o ženském zklamání ze světa řízeného přestárlými kluky, ale také
bilancující, mnohdy až sebeironickou reflexí úspěšného spisovatelství.
Tři sourozenci středního věku (televizní publicistka, novinář regionálního
listu a soudce) a mladá striptérka na společném lyžařském výletě, který jen díky
náhodě neskončí vraždou — to je zápletka nového románu Michala Viewegha.
Rafinovaná kompozice, rychlý dějový spád, slovní a situační humor a
v neposlední řadě i autorova schopnost empatie jsou už tradiční
zárukou čtivosti jeho knih. Tentokrát je k přednostem Vieweghova psaní
nutno přičíst i nekompromisní ráznost, s níž v románu otvírá
dveře „třinácté komnaty“ mužského světa. Dobovou kulisu románu tvoří autentické
výroky bývalých i současných českých politiků a nejvyšších státních
činitelů, které z této fiktivní „pánské jízdy“ chtě nechtě dělají trpký
příběh nás všech…
Román pro muže je dvacátou knihou Michala Viewegha. Možná proto je nejen
knihou o ženském zklamání ze světa řízeného přestárlými kluky, ale také
bilancující, mnohdy až sebeironickou reflexí úspěšného spisovatelství.
![Báječný rok [deník 2005]](upload/obalky/0095435.jpg)
Pro svou sedmnáctou knihu (po osmi románech, dvou novelách, sbírce povídek, dvou sbírkách literárních parodií, dvou sbírkách fejetonů a divadelní hře) si nejúspěšnější tuzemský spisovatel Michal Viewegh zvolil žánr deníku. Báječný rok je mimořádně zajímavou osobní kronikou roku 2005: autorovy každodenní zápisky jsou předpokládaně kontroverzní, nevyhnutelně sebestředné, ovšem současně i sebeironické – ale především nebývale intimní a otevřené…
Nové vydání jednoho z nejúspěšnějších románů 90. let, který byl přeložen do mnoha jazyků a dočkal se i filmového zpracování.
Nový román Michala Viewegha ztvárňuje v rozsáhlém časovém oblouku pestré osudy několika spolužáků z gymnázia od dob jejich dospívání až na práh čtyřicítky. Znalci díla nejčtenějšího českého autora se tu opět setkají s dobře známou, melancholicky laděnou groteskou, tentokrát o přátelství, osudových láskách, alkoholu, kráse i ošklivosti, ale především o smutku, který se s přibývajícími léty vkrádá do životů stárnoucích hrdinů.
Soukromého detektiva Denise Pravdu, jehož pražská kancelář se specializuje především na sledování nevěrných partnerů, požádá jednoho dne o schůzku populární spisovatel Norbert Černý — tak začíná nová kniha Michala Viewegha, jednoho z nejčtenějších českých autorů. Případ nevěrné Kláry je nejen vtipně sebeironickou reflexí takzvaného úspěšného spisovatelství, ale především rafinovaně zkomponovaným příběhem o lásce, přátelství a žárlivosti. Román s detektivními prvky, plný překvapivých zvratů, tentokrát zavede čtenáře až do vzdálené Číny…
Přesně deset let po vydání jednoho z nejúspěšnějších českých románů poslední doby, Báječných let pod psa, přichází Michal Viewegh s volným pokračováním. Podle autorových slov jde i tentokrát o „lehce autobiografickou melancholickou grotesku“, v níž se znovu setkáme s příslušníky Kvidovy poněkud neobyčejné rodiny — a nově i se samotným Václavem Klausem…
Žena, která sní o velké lásce a po mnoha peripetiích ji konečně nachází,
to je nejčastější téma čtiva zvaného červená knihovna… Román pro ženy není
vlastně o ničem jiném. Laura, redaktorka časopisu Vyrovnaná žena, a její
předčasně ovdovělá matka Jana, povoláním překladatelka, také touží po vysněné
lásce. Aby dosáhly svého, musí ovšem ze svých představ slevit. Michalu
Vieweghovi se tento důvěrně známý námět podařilo povýšit na moderní,
inteligentní a zábavnou prózu, určenou samozřejmě nejen ženám.
Nové vydání čtenářsky mimořádně úspěšné love story vychází současně
s její filmovou premiérou.
Když byla moje dcera ještě malá, sliboval jsem si občas, že pro ni jednou,
někdy napíšu nějakou pohádkovou knížku. Každý rok jsem to ale
z nejrůznějších důvodů odkládal a vždycky jsem pak začal psát něco úplně
jiného, jaksi ambicióznějšího — jako by na knihách pro dospělé záleželo víc!
Nakonec jsem tu šanci definitivně promeškal: dneska je mé dceři skoro patnáct a
pohádky pochopitelně už dávno nečte.
Když jsem však loni v Americe začal psát tenhle román, pochopil
jsem, že na to dávné předsevzetí přece jen dojde. Od dcery mě tehdy dva dlouhé
měsíce dělil celý Atlantský oceán a já si každý den víc a víc uvědomoval, že
tuhle knihu konečně píšu především pro ni.
Není to ovšem ona původně zamýšlená knížka pohádková, a dokonce se při
jejím čtení může někdy zdát, že to pro tak mladou holku není kniha úplně vhodná.
Vím o tom. Musel jsem se ale při jejím psaní řídit tím, co mi moje babička
opakovala pokaždé, kdykoli jsem se chystal koupit dceři něco na sebe: „Kup jí to
aspoň o dvě čísla větší, rozumíš? Letos jí to sice bude trochu plandat, ale
to máš buřt, hlavně když jí to napřesrok nebude malý…“
— Michal Viewegh
Mladá průvodkyně cestovní kanceláře, několik manželských párů, dvě studentky, dva homosexuálové, poslanec, spisovatel a přinejmenším čtyři literární kritici — to jsou hlavní postavy úspěšného románu Účastníci zájezdu, jehož čtvrté vydání vychází současně s filmovou premiérou. Toto dosud nejrozsáhlejší dílo z pera vyhledávaného českého autora je svižně napsanou „melancholickou groteskou“, tentokrát o lidech dočasně proměněných v turisty, jejichž zcela neturistické životní příběhy se během týdenního pobytu kdesi u italského Jadranu nejrůznějším způsobem tragikomicky proplétají.
Nové vydání mimořádně úspěšné knihy nejčtenějšího českého spisovatele, za niž Michal Viewegh získal Cenu Jiřího Ortena. Román byl přeložen do několika světových jazyků a dočkal se filmové i divadelní podoby. Knihou Báječná léta s Klausem (2002) se po deseti letech dočkal také svého volného pokračování.
Novelu o čtyřech laskavých andělech, kteří
v úterý 5. září 2006 vstoupí do života (i smrti) několika lidí z pražských Nuslí, jsem před sedmi lety napsal jako parafrázi aforismu, jenž se mi vždycky moc líbil: V boha nevěřím, ale chybí mi.
Existují andělé? Žijí mezi námi? Pomáhají nám? Moje
žena mi přísahala, že když jsem byl v předloňském
prosinci v klinické smrti, viděla vysokého anděla stát u mé nemocniční postele, nicméně ani po takovém
očitém svědectví jsem v existenci andělů zcela uvěřit nedokázal.
Nevěřím příliš v anděly, ale chybějí mi teď víc,
než jsem si kdykoli uměl představit. A protože
krom nového vydání Andělů všedního dne přichází
do kin také stejnojmenný film, zdá se, že v tom
nebudu sám. -Michal Viewegh
Po generačním románu Vybíjená přichází nejpopulárnější tuzemský spisovatel s komorní psychologickou novelou, která podle jeho vlastních slov pojednává „hlavně o tom, jak obtížné je v Čechách napsat — a koneckonců i prožít — cituplný příběh“.
Lekce tvůrčího psaní je ovšem také sebevědomým autorským gestem: jakoby téměř z ničeho, navíc přímo před očima čtenáře vzniká příběh učitele tvůrčího psaní, v němž se proplétají osudy několika jeho studentů a především jedné „báječné náhradní matky“. Suverénní vypravěčství, pevně sevřená kompozice, smysl pro gradaci i tajemství či dovedné propojení jednotlivých motivů — i to jsou zdánlivě samozřejmé součásti tohoto prozaického „rychlokurzu psaní“.
Tímto novým vydáním se vracíme k úspěšné knižní prvotině nejčtenějšího českého spisovatele Michala Viewegha. Novela Názory na vraždu je tragikomickým příběhem s polodetektivní zápletkou. Odehrává se na malém českém městě, kde zdánlivě všichni všechno vědí, ale to nejdůležitější jim přitom uniká. Záminkou k nahlédnutí do života maloměšťáka je autorovi vražda mladé učitelky, k níž každý z protagonistů vyjadřuje svůj názor, aby tak bezděky odkryl především sám sebe.
Na malém prostoru dokázal Viewegh mistrně propojit detektivní napětí s parodií, jíž neunikne nikdo z obyvatel městečka, ba ani sám spisovatel.
Čtvrtá povídková knížka nejúspěšnějšího českého spisovatele přináší směs pocitů a nálad, jejichž spojnicí je empatie. Mistr silné, mnohdy překvapivé pointy tentokrát nechává svou osvědčenou zbraň často oněmělou. Vzdává se toho, co je bezpečně efektní, ve prospěch toho, co je nebezpečně pravdivé. Hrdinové vieweghovsky svěžích povídek prožívají naše pocity, touhy a strachy — a nabízejí katarzi, která každý takový akt nevyhnutelně doprovází.
Nová kniha Michala Viewegha dostala název podle jedné ze třinácti povídek, která je i povídkou finální. Autor v nich svou oblíbenou postavu — Oskara — vystavuje kritickým životním momentům: manželskému stereotypu či nevěrám, ale také skoro jisté smrti. Stárnoucí hrdina ji sice přežije, ovšem záhy se ocitne ve víru těžkých následků. Jedním z nich je rozvod spojený s rozvratem Oskarových dosavadních jistot. Na povídkách teď znovu oceníme čtivost i spád a také další Vieweghovy tvůrčí přednosti, včetně ironie, melancholické grotesknosti a místy i překvapivě silné nadsázky. Stručně řečeno: nejpopulárnější český spisovatel je zpátky ve hře!
Milenci mladí i mnohem starší, manželé a exmanželé, staří mládenci a vdovy, vášně přiznané i skrývané, ale třeba také složitý vztah syna a umírajícího otce, zkrátka láska v nejrůznějších podobách a odstínech — takové je základní téma nové knihy nejpopulárnějšího současného českého spisovatele Michala Viewegha.
Ve všech šestnácti povídkách autor využívá svých stylistických a kompozičních dovedností a výše naznačenou tematickou pestrost vynalézavě doplňuje širokou škálou prostředků vypravěčských. Šťastnou i odvrácenou tvář lásky pozoruje Viewegh nejen s porozuměním, ale rovněž s tradičním ironickým nadhledem, takže občasný smutek či melancholii těchto krátkých próz téměř vždy „povinně“ provází humor slovní i situační…
K případné otázce, z jakých pochybných pohnutek jsem si zvolil právě téma sexu, bych nejprve rád uvedl několik stručných čísel (čísla nelžou): Podle Světové zdravotnické organizace myslí žena na sex v průměru třicetkrát denně, a to i v klimakteriu; muž, bez ohledu na věk, průměrně každých osm minut. Podle šetření českých sexuologů má český muž za svůj život v průměru dvanáct intimních partnerek; současná česká dívka stihne do svých devětadvaceti let vystřídat více než šest sexuálních partnerů. Nyní se snad už mohu odvážit říci, že jsem si téma sexu zvolil z pohnutek víceméně osobních.“ — Michal Viewegh
Tři roky po vydání titulu Švédské stoly aneb Jací jsme se náš nejčtenější současný spisovatel Michal Viewegh představuje s druhou knihou fejetonů, která tentokrát zahrnuje nejzdařilejší texty napsané od září 2002 do srpna 2003 pro Lidové noviny. Za námět autorovi posloužila často politika a její čelní představitelé, ale také například manželství, rodina… Třiačtyřicet svižně napsaných fejetonů, jež zachycují lidskou rozmanitost od kojence třeba až po Milana Knížáka, tak neotřele a s humorem zrcadlí uplynulých dvanáct měsíců.
Psaní fejetonu si vždy nechávejte na poslední chvíli. Vědomí, že během necelých dvou hodin, které zbývají do uzávěrky, musíte bezpodmínečně napsat vtipný, chytrý a aktuální fejeton, pozitivně ovlivní vaše pracovní nasazení.
Když vám z redakce zavolají, jestli už máte fejeton hotový, a vy jste ještě vůbec nezačali, odpovězte „Už to víceméně mám“ nebo „Ještě to trochu dolaďuju“. Když budou chtít vědět, o čem váš víceméně hotový fejeton je, vyhrkněte bez přemýšlení, že (například) o samosprávných celcích. Vědomí, že během necelých dvou hodin musíte napsat chytrý, vtipný a aktuální fejeton o samosprávných celcích, pozitivně ovlivní vaše pracovní nasazení.
Michal Viewegh, zřejmě nejčtenější, nejpřekládanější a také nejkritizovanější současný český spisovatel, se tentokrát představuje jako autor satirických fejetonů, s nimiž jste se v minulých letech mohli setkávat v Mladé frontě Dnes. Pro jejich knižní vydání se údajně pokusil vybrat především ty, které nevznikaly podle výše uvedeného receptu…
Nové nápady laskavého čtenáře, jakési ironické koláže na motivy děl patnácti českých i světových spisovatelů a jednoho literárního časopisu, volně navazují na úspěšnou knížku „rozverně nactiutrhačných“ literárních parodií Nápady laskavého čtenáře, kterou Michal Viewegh vydal v roce 1993. Podle jeho vlastních slov jsou i tentokrát určeny každému, kdo „má literaturu rád – a nebere ji smrtelně vážně“.
Rozverně nactiutrhačné literární parodie, v nichž Michal Viewegh se svým pověstným nadhledem napodobuje styl jedenácti českých a deseti světových autorů, vychází pro velký čtenářský ohlas v tomto novém, již třetím vydání.
Nové pohádky pro unavené rodiče jsou volným pokračováním knížky Krátké pohádky pro unavené rodiče, která vyšla již před deseti lety. Za tu dobu se pochopitelně pár věcí změnilo: Sáře nejsou čtyři, ale čtrnáct, a Báře neméně kritických dvanáct. Tatínek je ale pořád známý herec a maminka stále lékárnice. Jak si možná vzpomínáte, dědeček Petr už zemřel, protože měl v břiše nádor jako ten tygr v pražské zoo. Co ale nevíte, je, že babička Vilma dostala Alzheimerovu nemoc, při které člověk často netrefí domů, schovává klíče do polévky nebo zapaluje záclony, aby lépe viděl na luštění křížovek. Tatínek je z podobných babiččiných příhod moc nešťastný. Když ale chtěl babičku odvézt do nemocnice pro staré lidi, maminka se nadechla a řekla, že je to zatím jediná babička Sáry a Báry, takže si ji musíme ještě minimálně sedm měsíců doma nechat. Tatínek uznal, že má maminka pravdu, ale potom mu začalo být divné, proč se přitom nadechla a hlavně proč řekla zatím…
V obsáhlé tvorbě nejpopulárnějšího českého spisovatele se nyní poprvé setkáváme s pohádkami. Vypráví se v nich o čtyřleté Sáře a její dvouleté sestřičce Báře, neméně však o jejich mamince a tatínkovi. Oproti rozsáhlým klasickým pohádkám mají například tu výhodu, že každý z příběhů lze přečíst dětem do deseti minut. Kromě toho se v nich ukrývají peprnější doušky, jež ocení zejména unavení rodiče. Těžko tedy rozhodnout, zda je knížka určena především dětem, nebo dospělým. U těchto pohádek-nepohádek si však určitě přijdou na své jedni i druzí, protože je autor napsal tak, aby se nikdo nenudil. Knihu graficky upravila a ilustrovala Radka Folprechtová.
@MichalViewegh.spisovatel
@michal_viewegh